Vrazi nebo hrdinové?! Skupina bratří Mašínů ve válečném právu

29. 10. 2011 14:12:26
Téma skupiny Bratří Mašínů rozviřuje současnou politickou i občanskou společnost, kdy jedna i druhá skupina bez jakéhokoliv pragmatického vysvětlení obhajuje svůj názor, ať je jakýkoliv.

V blogu Mašinérie jsem se dočetl o inscenaci studentů DAMU na toto téma a zejména mě zaujal citát

"V tomto případě se srážejí dvě elementární legitimity. První je legitimita odporu proti útlaku, druhou legitimita lidského života, který je posvátný. Je otázkou našeho výběru hodnot, ke které z nich se připojíme.“

- Petr Zídek, historik

Podívejme se na činnost nejen z pohledu státního práva, které zde bylo mnohokrát probráno asi ze všech stran. V diskusích a i při setkáních k tomuto tématu jsem se snažil vždy přiblížit i rovinu mezinárodně-právní.

Tam lze totiž najít jakési hranice legitimity odporu útlaku a hlavně skutečnost, kdy a za jakých minimálních okolností nesou i odporovatelé útlaku odpovědnost za své činy, a které činy jsou dokonce prohlášeny za mezinárodně-trestní.

V této souvislosti si vzpomínám na citát (neznám autora), který zněl nějak takto:

„Pro spáchaný zločin budou zcela zapomenuty jeho hrdinské skutky, a nikdy nebude smět jít příkladem pro budoucí generace...“

V této rovině hraje tzv. mezinárodní právo válečné, což je soubor mezinárodních úmluv nebo-li konvencí. Co se týká případů bratří Mašínů, tak v prvé řadě je zde nutné jejich prohlášení, že se považují za bojovou skupinu, která má za cíl národněosvobozenecký boj. S tímto lze s ohledem na výklady platné v 50. letech 20. století souhlasit, a lze takovou skupinu podřadit pod TYP C ozbrojených konfliktů, kdy jde o „ozbrojený konflikt na území smluvní strany mezi jejími ozbrojenými silami a jinými organizovanými ozbrojenými skupinami majícími velení...“.

Obdobný mezinárodně-právní statut mají i povstalecké skupiny například v Libyi. Z toho ovšem vyplývá, že taková ozbrojená skupina přebírá nejenom práva, ale i povinnosti strany ozbrojeného konfliktu, stejně jako Libyjské povstalecké skupiny převzaly odpovědnost za své činy a vraždu válečného zajatce Muamara Kaddafiho.

Mezi povinnosti patří i zajištění Ženevských úmluv týkajících se mezinárodního humanitárního práva, kde je zajištěna ochrana válečných zajatců a ochrana civilního obyvatelstva. Porušení je stíháno mezinárodními soudy jako válečný čin, anebo vnitrostátními soudy podle obdobných ustanovení (viz např. dnes § 412 trestního zákoníku – válečná krutost, perzekuce obyvatelstva, plenění v prostoru válečných operací atd., a samozřejmě „obvyklé“ trestné činy počínaje vraždou...)

Bratři Mašínové vždy tvrdili, že se za takovou ozbrojenou skupinu považovali, a že je nutné je takto i brát. Že k zabití pokladníka a policisty došlo v důsledku boje. Budeme-li jejich tezi brát jako za oprávněnou, tak z hlediska mezinárodního práva šlo o postavení kombatantů a stran boje.

V prvé řadě v okamžiku, kdy se skupina Bratří Mašínů připravovala na útok, tak podle mezinárodního práva kombatant má povinnost odlišovat se od civilního obyvatelstva (minimálně při útoku či přípravě na útok). Pokud se v důsledku povahy bojové akce nemůže odlišit, neztratí status kombatanta za předpokladu, že nosí otevřeně zbraň, a to během každého vojenského střetnutí, i během doby, kdy ho může spatřit nepřítel při přípravě útoku.

Již v tento okamžik skupina bratrů Mašínů, přes jejich prohlášení o odboji, tedy vzetí odpovědnosti podle mezinárodního práva válečného a humanitárního, byly akce prováděny v rozporu s těmito podmínkami. Připusťme ovšem, že během střetnutí nosili otevřeně zbraň, a stále se pohybovali v mezích mezinárodního práva válečného.

Další fakta jsou taková, že v jednom případě došlo k usmrcení civilní osoby - pokladníka, který převážel peníze. Zde z pohledu mezinárodního práva je usmrcení civilní osoby porušením hned dvou závažných mezinárodních podmínek - civilní obyvatelstvo (ani jednotlivci) nesmí být předmětem útoku a je na civilním obyvatelstvu rovněž stanoven zákaz násilných činů a hrozby násilím. Za stejný útok na civilní osobu lze považovat i útok na dobrovolného hasiče, který byl postřelen a přišel o oko.

Rovněž se rozpoutala diskuse kolem příslušníka SNB, který byl omámen a posléze podřezán na hrdle (Čelákovice). Někteří považují příslušníka SNB za „vojáka“ a jiní za civilistu, tedy jedni říkají, že jde o zabití v boji, tedy je v pořádku, a druzí, že jde, stejně jako v případě usmrcení pokladníka o chladnokrevnou vraždu.

Z mezinárodněprávního hlediska k tomuto ve stručnosti lze uvést, že SNB podle tehdejšího zákona (a je tomu tak dodnes i u Policie ČR) byla ozbrojený bezpečnostní a vojensky organisovaný sbor. Z pohledu mezinárodní klasifikace nešlo o sbor policejní, protože policisté (státní) jsou civilními úředníky státní správy, ale jednoznačně šlo o vojensky organizovaný bezpečnostní sbor – tedy jinak řečeno četnictvo. Z dochovaných dokumentů minulosti četníci byli (a jsou) považováni za stranu boje, tedy četník je z mezinárodněprávního pohledu kombatant (což mimochodem není ani státní policista ani policista municipálního policejního sboru). Zde pouze poznámka, která dokládá i praxi, kdy v historické literatuře, na toto téma, se lze dočíst, že četníci opouštěli v minulosti místo, kam směřovaly okupující jednotky, protože by se dostali do válečného zajetí, ovšem příslušníci státních policií, a v mnohem větší míře obecních policií zůstávali na místě a vykonávali svojí práci.

Tedy z pohledu mezinárodně právního byl příslušník SNB považován za kombatanta, a jako takový měl všechna práva válečného zajatce. Na válečné zajatce se vztahuje celkem rozsáhlá ustanovení mezinárodních smluv, která jim dávají různá práva, druhé straně boje, která má za život válečného zajatce přímou odpovědnost jsou dána také práva, a i povinnosti, včetně zákazu mučení, nelidského zacházení a násilí na zajatci (zde opět je srovnání s těmi, kteří zajali Muamara Kaddáfího, který je považován mezinárodním právem válečným za kombatanta jako nejvyšší velitel armády, a mělo s ním být zacházeno jak s válečným zajatcem, což připustili i světové politické a vojenské špičky, a i OSN).

Úsudek, ať si ovšem udělá každý sám. Fakta jsou taková, že se dobrovolně prohlásili za stranu boje a následně opakovaně porušovali mezinárodně právní doktríny, které jsou právě pro strany boje závazné.

S tímto samozřejmě souvisí zápas jusnaturalistické a juspozitivistické doktríny v mezích vyšší právní filozofie. Tato nauka je ovšem zcela mimo záběr tohoto postu, ovšem jedno je jisté - hodnota legitimity odporu útlaku není zcela v souladu s mezinárodněprávní ochranou danou lidem, ať již civilistům, tak též i stranám boje, a i zajatcům, protože sama tato ochrana hodnot je mnohem vyšší než hodnota svobody.

K tomu doporučil asi i text Lon Fullera - Problém odporného udavače, kde jsme zjistili, že svět není opravdu pouze černobílý

Podle mého názoru všechny skutky bratří Mašínů, ať již byly jakkoliv chvályhodné, jsou tímto vymazány a anulovány, tedy bratři Mašínové a jejich skupina patří do naší historie, ovšem nelze je jakkoliv ukazovat jako příklad hodný následování, a již vůbec nikoliv oslav.

Obvšem jak jsme se shodly obě rozpolcené skupiny na hodinách filozofie práva, tak dějiny píší vždy vítězové - to platilo, platí a asi vždy platit bude.

Autor: Patrik Šebesta | sobota 29.10.2011 14:12 | karma článku: 17.28 | přečteno: 1359x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Lubomír Stejskal

Kde je Asia Bibiová?

Poslední zprávy říkají, že stále v Pákistánu. Tam sice unikla oprátce za čin, který nespáchala (rouhání proti Prorokovi), ale do bezpečí v zámoří se zatím nedostala. Z bezpečnostních důvodů je držena na tajném místě.

20.2.2019 v 11:45 | Karma článku: 9.75 | Přečteno: 136 | Diskuse

Mirek Vojáček

Jak JXD našel svého šmejda

Měl jsem sen. Na mou přednášku přišel JXD. S jistotou kobry si vyhlédl svou kořist. Bylo to tak snadné, nemohla se bránit. Já jsem byl tou obětí.

20.2.2019 v 11:01 | Karma článku: 14.04 | Přečteno: 523 | Diskuse

Karel Trčálek

Věřím tomu, že Jana Masaryka určitě zabili britští agenti

Není experta, který by nebyl přesvědčen, že Jana Masaryka (stejně jako Heydricha) zabili britští agenti právě proto, že je o tom přesvědčen

20.2.2019 v 9:23 | Karma článku: 11.38 | Přečteno: 530 | Diskuse

Jan Řeháček

Co všechno v apatyce nekoupíte

"Komu není shůry dáno...", znáte to. Ale co mu vlastně není dáno? Moderní psychologie rozklasifikovala mentální schopnosti do tolika ohrádek, že by se s jistou nadsázkou dalo říci: "kolik inteligencí máš, tolikrát jsi člověkem".

20.2.2019 v 9:09 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 243 | Diskuse

Vladimír Kuchař

Seriál Most! Propaganda ve stylu majora Zemana?

Seriál, při kterém, se většina lidí zasměje. A stejná většina si nepoloží otázku: je to jen zábava nebo i kus propagandy?

20.2.2019 v 8:58 | Karma článku: 24.73 | Přečteno: 640 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2290
Obyčejný, pracující, bílý heterosexuál středního věku, jenž se snaží se co nejlíp uživit rodinu, vychovává se ženou děti. Zajímá se o dění doma i ve světě, čte noviny a chodí volit. Prostě nuda:-)

Najdete na iDNES.cz